KAREL HAŠLER
Karel Hašler byl český písničkář, herec, textař, skladatel, spisovatel, scenárista, dramatik a režisér. Narodil se 31. října 1879 Zlíchov a zemřel v koncetračním táboru Mauthausen 22. prosince 1941. Za zásluhy o česlou kulturu dostal po válce titul "Rytíř české kultury".
Byl synem koláře, učil se rukavičkářem. Od roku 1897 hrál ve smíchovském divadle Pavla Švandy.
Po krátké době odešel (pěšky) hrát do Tábora, ale brzy se ale vrátil do Prahy. Hrál v Národním divadle v Brně a v divadle v Lublani, kde účinkoval v činohře i opeře. V roce 1903 byl přijat do Národního divadla v Praze, kde ztvárnil řadu rolí.
V roce 1908 se v Praze oženil se sestrou klavíristy a hudebního skladatele Rudolfa Frimla, skladatele, který prorazil i v USA, kam utekl před obsazení Československa Němci.
V roce 1916 byl Karel Hašler z Národního divadla propuštěn pro nekázeň. Už před tím ale zpíval své písně v pražských restauracích a od roku 1910 ve vlastním kabaretu Lucerna. Během první světové války jezdil se svým dalším kabaretem Rokoko na turné po českých zemích. Po válce se vrátil ke kabaretu Lucerna, kde působil v letech 1918-1923. Potom byl režisérem ve Varieté (nynější Hudební divadlo v Karlíně). Od roku 1929 opět přešel do Rokoka. Po krátkém působení ve Vinohradském divadle se začal intenzivně věnovat práci pro film.
Jeho první zvukový film Písničkář roku 1932, kde ztvárnil českého vlastence v posledním období rakousko-uherského mocnářství, byl částečně jeho autobiografií.
Ke svým písním psal texty i melodie, ale jejich aranžmá odborně vzdělaní hudebníci. V roce 1919 Hašler otevřel vlastní hudební vydavatelství, kde vycházely šansony z repertoáru Lucerny.
Po roce 1938 měl Karel Hašler názorově velmi blízko k českým fašistům a patřil mezi obdivovatele generála Radoly Gajdy, který byl jejich představitelem. Tady byl dost velký paradox - Hašler byl českým vlastencem, ale také vášnivým stoupencem pevného řádu a vlády pevné ruky. Po uzavření Mnichovské dohody se nevybíravými slovy vyjadřoval o nejvyšších politicích první republiky a tvrdil, že stát zaprodali židům.
Za druhé světové války i přes zákaz zpíval vlastenecké a protiněmecké písně. Na začátku roku 1941 byl poprvé zatčen gestapem. Gestapo nejdříve propustilo, aby ho téhož roku zatklo znovu. Stalo se to přímo během natáčení filmu "Městečko na dlani", kde pracoval jako umělecký poradce. Nejprve byl uvězněn na Pankráci a poté v Drážďanech. 17. října 1941 skončil v koncentračním táboře Mauthausen, kde na následky mučení, neléčené flegmóny a úplavice Karel Hašler 22. prosince 1941 zemřel.
Je autorem velké řady písniček, z nichž řada zlidověla. Jen namátkou - "Bílý kvíteček", "Čí je Praha, naše", "Já mám holku od Okolků", "Pětatřicátníci", "Strahováček" nebo "Ta naše písnička česká" ... Hašlerovy písničky dosud hraje staropražská kapela "Hašlerka" a občas i "Šlapeto" nebo "Patrola".
V archivu České televize možná ještě najdete pořad "Pocta Karlu Hašlerovi". Je to sice poměrně dlouhé, ale alespoň ukázku byste si mohli poslechnout. Byl to opravdu velikán své doby.
Pro ilustraci několik písniček :
- Bílý kvíteček , nahrávka z roku 1929 ...
- Pětatřicátníci . Nahrávka ze stejného roku a zpívá ji sám Karel Hašler ...
- Ta naše písnička česká, Pětatřicátníci .. v podání kaply "Šlapeto.