PAVEL BOBEK
Pavel Bobek byl český architekt, ale především výborný zpěvák, který se významně prosadil v oblasti country
muziky. Narodil se 16. září 1937 v Praze a zemřel 20. listopadu 2013.
Své dětství strávil na pražském Břevnově. Měl pro budoucí kariéru zpěváka výborný základ v rodině. Jeho otec byl sice stavebním inženýrem, ale měl také hudební nadání (hrál na piano a působil jako kapelník místní břevnovské kapely) a matka v té kapele zpívala. Rodiče ho sice přihlásili na hodiny zpěvu a klavíru, ale Pavel zpočátku vztah neměl. Bližší mu byla technika, a sice letectví a tramvaje.
Začal studovat gymnázium. Spolu s ním do této školy nastoupil jeho pozdější celoživotní přítel Jiří Laurent, se kterým začali muzicírovat. Bobek hrál na piáno a zpíval a Laurent k tomu hrál na kytaru gibsonku. Vystupovali především se skladbami, které odposlouchali z vysílání západoevropských rozhlasových stanic.
Po úspěšně složené maturitě se oba přihlásili na České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), kde chtěli studovat architekturu. Během studií vystupoval Pavel Bobek spolu s Laurentem na fakultních večírcích a předváděli spolužákům to, co již hráli na gymnasiu - tedy písně nacvičené z poslechu zahraničních rozhlasových stanic. Měli úspěch, a tak se zůčasnili v roce 1957 pěvecké soutěže "Hledáme nové talenty", kde zazpívali písničku "Singing the Blues" od Guye Mitchella. Píseň v jeho podání sklidila úspěch a poslala jej do finálového kola této soutěže.
Ze soutěže se vrátil zpět na fakultu a vystupoval v uskupení pojmenovaném "FAPS", což byla zkratka od orchestr Fakulty architektury a pozemního stavitelství. Kapelu vedl Jiří Brabec, pozdější šéf "Country Beatu". Pavel Bobek v ní
zpíval a jeho kamarád Laurent hrál na kytaru.
V roce 1959 byli osloveni pracovníky Divadla Paravan, které sídlilo v pozdější Redutě, aby zpříjemňovali večery po představeních hudbou v místním divadelním klubu. Vystupovali pod pojmenováním "PARALAX" a Bobek hrál na piáno a zpíval.
Vysokou školu úspěšně ukončil a nastoupil do projekční kanceláře, která zabezpečovla výstavbu sídliště Petřiny. Na stavbě se seznámil s Petrem Spáleným, který tam také pracoval. Tam však dlouho nevydržel a nastoupil do Sdružení velkovýkrmen, kde se setkal například s Miroslavem Černým či s Petrem Nárožným.
Po vojenské službě začal zkoušet s Pavlem Sedláčkem a "Studijní skupinou Big Beatu". V roce 1963 kontaktoval Bobka hudebník Pete Kaplan, který s Miloslavem Růžkem a Pavlem Chrastinou založili skupinu "Olympic". Protože Kaplan odcházel na základní vojenskou službu, hledal za sebe do kapely náhradu. Tu našel v Bobkovi a jeho příteli Laurentovi. Oba se tak stali členy kapely ještě před příchodem jejího pozdějšího frontmana Petra Jandy. Během roku 1965 se rozhodl změnit zaměstnání a přešel do Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací (ÚVTEI). Zde vydržel až do roku 1980.
Již v roce 1963 se mezi kytaristou Olympicu Petrem Jandou a začínajícím textařem Jiřím Štaidlem začala rodit idea vystupování kapely na jevišti divadla Semafor. Ve spolupráci se skladatelem Karlem Marešem (autor duetu "Tam za vodou v rákosí" pro Evu Pilarovou a Waldemara Matušku) se podařilo pro myšlenku přesvědčit také Jiřího Suchého. Štaidl s Marešem připravili pro kapelu představení "Ondráš podotýká", v němž vedle Bobka pěvecky vystupovali Miki Volek, Josef Laufer, Yvonne Přenosilová, Naďa Urbánková či Věra Křesadlová.
V reakci na úspěch divadelního představení natočila v roce 1964 monopolní vydavatelská společnost
Supraphon pět desek (na čtyřech byly písně Olympicu a na jedné Mefista), které distribuovala mezi čtenáře časopisu Mladý svět. Olympic se roku 1964 stal profesionálním hudebním tělesem, ale Pavel Bobek se chtěl i nadále věnovat svému původnímu zaměstnání architekta. Zpěvu se však věnovl dál a až do roku 1990 vystupoval i prknech divadla Semafor. Vedle toho však vystupoval s velkým úspěchem i s jinými soubory.
V roce 1978 se v rezidenci amerického velvyslanectví setkal s americkým country zpěvákem na jeho koncertě Johnnym Cashem, se kterým si i zazpíval a konferoval i jeho vystoupení v Praze.
Zpočátku měl i problémy, protože zpíval především v angličtině. České texty přišly až později. Roku 1980 byl oceněn ziskem Zlaté porty za zásluhy a rozvoj country music. A po zásluze. Kdo by zapoměněl písničky, z nichž nejznámější jsou : "Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát", "Lásko, mně ubývá sil", "Veď mě dál, cesto má", "Muž na konci světa", "Pojď dál a zpívej", "Nedělní ráno" ....
V roce 2007 prodělal mozkovou mrtvici. V posledních letech před smrtí vystupoval se skupinou "Malinaband" v čele s Lubošem Malinou. S Robertem Křesťanem nazpíval ceněnou píseň "Ještě není tma" na albu jeho "Druhé trávy", která se jmenuje "Dylanovky". V roce 2012 byl Akademií populární hudby zvolen do Síně slávy. O několik měsíců později zemřel.
Vyšlo mu více než 20 LP či CD a na dalších desítkách se zúčastnil ve spolupráci s jinými zpěváky. Ti, kdo fandí této muzice jistě mají některé jeho nahrávky doma.
Jen několik ukázek :
- Oh, boy. Takhle začínal ...
- Sea of Heartbreak. A ještě jeden song v angličtině ...
- Veď mě dál, cesto má. My si jeho písničky zpíváme v českých verzích. To je zrovna jedna z nejznámějších ...
- Oh, Ruby, nechtěj mi lásku brát
- Nedělní ráno. Zřejmě záznam z divadla Semafor ...
- Country boy. Měl nezaměnitelný hlas a vynikající smysl pro frázování ...
- Houston. Nahrávka z roku 1980 ...
- Záznam z jeho posledního vystoupení ...